Králík Fiala a jeho lidé z Letné - scénář

A takhle vypadá literární scénář pro Večeníčka:


Ivan Binar:Králík Fiala – 1
I. Díra až do Austrálie

Pustá pláň, na horizontu se rýsuje panorama Hradčan ozářené protisvětlem zapadajícího slunce jako závěrečná scéna nějakého westernu

Králík Fiala zády k nám, ledabylým krokem
unaveného kovboje šourá se cik-cak
ke slunci, vidíme temnou, nebarevnou
siluetu, ramena pokleslá, svěšené uši,
občas kopne do kamínku KOMENTÁŘ:
Je to tak, na tom se nedá nic změnit: králík Fiala má fialovou barvu!
Fiala zepředu nasvícen zapadajícím
sluncem, ve své plné barevnosti, žvýká
stéblo trávy
A k tomu ještě růžový nos. Jako by to nestačilo, uši má z vnitřní strany žluté. Copak s tím může mezi králíky?
Fiala zakopne, už není kovboj, vždyť to
bolí! Poskakuje po levé noze, pravou si
drží předními packami, fouká si na
ukopnutý palec

Stráň s divokými králíky, plno děr opatřených kulatými dveřmi s klikou, zámkem, štítkem se jménem: Fr. Stránský, Václav Šedák, Rodina Podhrázkých, Otakar Bajaja atd.

Divocí králíci obklopí Fialu, udiveni si ho
prohlížejí, očichávají, vysmívají se mu, za
břicha se popadají.
Jeden šedý králík mu s důrazem vysvětluje
„To nejde, Fialo, s takovou za námi na stráň nemůžeš.
Fialův nechápavý obličej
„Co máte?“
Divocí králíci se od Fialy odvracejí, zvolna
se rozcházejí ke svým příbytkům.
Detail šedého králíka
„Chodí tudy chlap s puškou a prásk!“
Myslivec na posedu vystřelí z dvojky,
Oblak dýmu z levé hlavně
(Zvuk výstřelu)
Divocí králíci za sebou práskají dveřmi,
Fiala se bezradně rozhlíží kolem. Jeden
šedý králík škvírou mezi dveřmi
„Copak my, šedí králíci, nás neuvidí, ale ty, fialový Fialo, tebe je vidět už od nádraží. Do tebe i potmě trefí!“
Myslivec na posedu vystřelí podruhé.
Oblak dýmu z pravé hlavně
(Zvuk výstřelu)

Volná krajina, louky, pole, skupinky stromů, les

Fiala upaluje loukou, kulka mu hvízdne
kolem uší. Vyděšen se ohlédne
„Copak za to můžu, že jsem fialový?“
Dva nimrodi mezi smrčky s těžkým
kulometem; jeden podává pás, druhý pálí
po Fialovi
(Ratatata těžkého kulometu)
Fiala zalehlý v trávě; když palba ustane,
zvedá se a běží dál jako kličkující zajíc

Skupina nimrodů nabíjí dělo obrovským
nábojem. Ten nejtlustší zvedá ruku, dává
pokyn k výstřelu. Z hlavně vyšlehne
plamen a oblak dýmu všechno zahalí.
(Ohlušující bum!)


Sídliště s paneláky, po ulicích chodí králíci domácí, chovají se jako lidé, rodinka s dítětem na trojkolce, stařečci i mládež, někteří si vedou psa na provázku, po ulicích jezdí auta

Fiala ve vřavě ulice, pokouší se přejít na
druhou stranu, ale auta jezdí jedno za
druhým, nemá vůbec šanci. Pak to přeci
jenom zkusí

Fiala se tedy vydal za králíky domácími.
Div že neskončí pod autem. Z okýnka
vystrkuje hlavu nařvaný králík řidič a
očividně mu spílá, hrozí pěstí.
Fiala jen vyděšeně zírá

Parkoviště před supermarketem

Králíci domácí přijíždějí auty na nákup,
z nákupních vozíčků překládají kupy
zeleniny do aut a zase odjíždějí, je tu živo
až zběsilo
Ale ani tam ho nechtěli.
Fiala se motá po parkovišti. Obklopí ho
skupina králičích skinheadů v bomberech
a šněrovacích botách, s baseballovými
pálkami
„To tak, přijdou lidi, uvidí fialového Fialu s růžovým nosem a žlutýma ušima, budou ho hladit, budou ho hýčkat mrkvičkou… A co my, králíci domácí? Je to neúnosné mít mezi sebou tak nemožného králíka.“
Nejmohutnější skin popadne Fialu za límec
a za kalhoty a vyhodí ho z obrazu
„Padej odtud!“
Nastane fialová tma

Pustá pláň jako na začátku, Hradčany, zapadající slunce

Skleslý Fiala se šourá k nám, občas kopne
do kamínku, o jeden zakopne a natáhne se
jak dlouhý tak široký.
Fialovi nezbylo, než se vydat rovnou za lidmi.
Po pláni běží Maximilián, kličkuje jako
zajíc, za ním Marie skáče přes švihadlo.
Maximilián zakopne o Fialu a natáhne se
přes něj
Může snad fialový králík s růžovým nosem a žlutýma ušima za lidmi?
Marie pomůže Maximiliánovi na nohy, oba
pak vezmou Fialu mezi sebe, každý za
jednu přední tlapku, volné ruce upaží, jsou
to křídla, a odletí s Fialou domů
Může, co by nemohl!
Po obloze letí Maximilián s Marií, Fialu
mají mezi sebou. Mizí v oblacích

Doma u lidí: dětský pokoj s palandami pro tři, sofa, stolky a židle, regály s knihami, u stropu vzducholoď, bedna s hračkami, trojkolky, lego, plyšové hračky atd. – hasičské auto
(Hasičské auto je víceúčelové, podle potřeby mění velikost, umožňuje průnik ze světa dětí a králíků do světa velkých lidí)

Marie a Maximilián posadí Fialu za volant
hasičského auta, Fiala nastartuje, auto se
dá do pohybu. Jede zvolna, procházkově
krajinou dětského pokoje
Lidé jsou dva – Marie a Maximilián – a bydlí na Letné, aby se jim dobře lítalo. Když za nimi občas přijede bratranec Kubík z Mnichova, lítají po Letné ve třech.

Dveře pokoje se zvolna otevírají, objevuje
se Kubík s batůžkem na zádech a čepicí na
hlavě, sotva dosáhl na kliku. Udiven
pozoruje hasičské auto s fialovým králíkem
kroužící pokojem.
Detail Kubíkovy udivené tváře
„Was ist das?“ zeptal se německy, protože tak se mluví v Mnichově.
Marie se obrací k příchozímu
„To je krrálík Fiala.“
Maximiliánův radostný úsměv
„To je klálík Fiala.“
Záběr na Kubíka, sundává si čepici
„Je to klálík Fiala?“ zeptal se Kubík, protože umí i česky; pro jistotu.

Hasičské auto zastaví, Marie, Maximilián a
Kubík si na ně posedají, Fiala zůstává za
volantem, řítí se pokojem jako při závodech
v Monaku… Nemůže to skončit jinak nežli
bouračkou.
Auto koly vzhůru, nabouralo do bedny
s hračkami; Marie, Maximilián, Kubík a
Fiala se válejí na podlaze, v pokoji je valná
hromada
Lidé měli vybranější způsoby než králíci. Neříkali mu padej, my tě nechceme! Lidé byli rádi, že za nimi přišel. – Přesto se stal Fiala předmětem sváru.
Z valné hromady jsou zase lidé s králíkem.
Maximilián se Fialy zmocní, tiskne ho
v náručí, div ho neumačká; králíkovi lezou
oči z důlků
„To je moje Fiala!“
Kubík popadne Fialu za levé ucho
„Das ist moje Fiala!“
Marie popadne Fialu za pravé ucho
„To je můj krrálík!“
Velká tahanice o Fialu
Najednou je o něj tolik zájmu… Divže mu samou láskou uši neutrhnou.
Opět se vytvoří nepřehledná skrumáž těl
(Zvuk párané látky)
Chumel se rozplete, první je Fiala bez uší,
jedno drží rozpačitý Maximilián, druhé
bezradná Marie
Co by neutrhli, utrhli mu obě.
Kubík startuje hasičské auto, všichni
nasednou, s Fialou zacházejí opatrně, jede
se k lékaři
Hasičským autem k doktorovi? Copak hoří? – Sanitku lidé neměli a když jde o uši, hodí se, co je zrovna po ruce.
Hasičské auto se řítí městem
(Hóóříí!)

Čekárna u doktora; nápisy: OPERAČNÍ SÁL a NEVSTUPUJTE, OPERUJE SE, ZACHOVEJTE KLID

Marie, Maximilián a Kubík sedí na lavici,
čtou si noviny a klátí nohama nad podlahou.
Kubík má noviny obráceně.
Lidé čekali v čekárně, zatímco lékaři operovali Fialovi uši zpátky na hlavu.

Operační sál, lékaři a sestry v bílém a zeleném, nůžky, jehly a nitě

Fiala na operačním stole zahalen, jenom
bezuchá hlavička mu čouhá z bandáží, oči
zavřené, hlasitě oddechuje, spí. – Sestra
podává lékaři ucho, lékař šije. Když je
hotov, podívá se znalecky na svou práci,
ale není spokojen. Utrhne ucho
(Zvuk párané látky)
a přiloží je na druhou stranu hlavy. Teď je
to teprve správně
Museli dávat pozor, aby nepřišili levé ucho na pravou stranu a naopak.

Prázdná čekárna, jenom přečtené noviny se povalují na lavici; nápis NEVSTUPUJTE, OPERUJE SE svítí červeně

Když lidé přečetli všechny noviny a na operačním sále se stále ještě operovalo, napadlo je, že by se mohli prolítnout po Letné.

8/ Na obloze zelený nafukovací balónek, přes něj síť, k ní připevněn prádelní koš

V koši balónu Marie, Maximilián a Kubík.
Jsou rozevlátí, balón letí velmi rychle.
Mávají v letu třem labutím, které je míjejí.
Maximilián mává krajícem chleba
Chtěli krmit na Vltavě labutě, kačeny a lysky starým chlebem, ale nepočítali s tak silným větrem.
Jedna labuť se otáčí v letu, dohání balón,
vytrhne Maximiliánovi krajíc z ruky a vrací
se ke svým družkám s chlebem v zobáku
Vítr je odvál až do Kralup.
Z balónu zůstala jenom tečka ztracená
v oblacích

Prázdná čekárna u lékaře, nápis nad operačním sálem už nesvítí

Fiala vychází ze dveří operačního sálu, uši
má převázané bílým šátkem; rozhlíží po
čekárně, nikde nikdo, je očividně zklamán
Fiala nemohl tušit, že ho lidé neopustili, že v Kralupech čekají na příznivý vítr, aby se za ním mohli vrátit…

Ulice na Letné

Fiala si sundá šátek, zastříhá ušima,
jsou v pořádku. Rozhlíží se kolem, všude
plno lidí, jenom jeho lidé nikde. Loudá se,
kope do kamínků; chodci se za ním otáčejí
udiveni, ukazují na něj. Fiala kopne silněji,
kamínek se kutálí z kopce, zrychluje, Fiala
za ním, už běží, upaluje, uši za ním vlají
Odkopnutý kamínek ho přivedl až do Stromovky.

Odlehlé zákoutí ve Stromovce, trávník se sedmikráskami a jiným kvítím

Fialový králík v sedmikráskách na louce,
to by chtělo namalovat! Nejdřív zkouší
kotrmelce, metá přemety a salta, pak se
posadí k prostřenému stolu do proutěného
letního křesla a pouští se do jídla: na talíři je
zelená tráva a květiny. Fiala vybraně
stoluje
„Tady budu bydlet. Nikdo mě odtud nevyhání, nikdo mě za uši netahá.“

Fialovi do talíře s králičí stravou cosi shora
ukápne. Králík zvedne hlavu, nad ním je
obrovský uslintaný pes. Očuchává Fialu a
pak ho olízne neobyčejně dlouhým jazykem
od hlavy až k patě
Dodnes by nedal pokoj, kdyby se byla neozvala píšťalka.
Fiala začne hrabat, hlína lítá na všechny
strany, králík mizí pod zemí
„Ale co když se vrátí? Co když přijde jiný pes? Vyhrabu si noru. Vždyť nemám kam hlavu složit…“
Mohutná sprška vyhrabané hlíny zatmí
obraz

Kuchyně u lidí, večerní osvětlení

Marie, Maximilián a Kubík sedí u stolu,
požďuchují se u večeře
Lidé nakrmili labutě, kačeny a lysky v Kralupech, přifoukli vzduch do balónu a přilítli zpátky na Letnou. Pustili se do jídla a na fialového králíka dočista zapomněli.
Děti dojedly, odloží příbory a odcházejí,
poslední Marie zhasne světlo…
A je tma

Průřez zeměkoulí

Vidíme Fialu, jak se prohrabává zeměkoulí,
zanechává za sebou vyhrabanou šachtu.
Obhrabe žhavé zemské jádro a prohrabe se
na druhou stranu, do Austrálie. Postupně
mění barvu z fialové na šedivou, králičí
Hrabání se Fialovi zalíbilo a proto se rozhodl, že se prohrabe až k protinožcům. A protože uprostřed zeměkoule je žhavé jádro, musel je Fiala obhrabat. – Za čtrnáct dnů hrabání se prohrabal do Austrálie. Ani si nevšiml, že se přitom pěkně zašpinil.

Stráň v Austrálii plná králíků; na kulatých dveřích nor mají jmenovky: John Smith, P.Gray, Fam. McIntosh atd., skupinky eukalyptů

Na louce se začne hýbat tráva, vytvoří se
kopeček hlíny jako od krtka. Australští
králíci zpozorní, shromáždí se kolem, čekají,
co se z toho vyvrbí. Ze země se vynoří Fiala;
je od hlíny šedivý, od australských králíků
k nerozeznání, po fialové, žluté a růžové
barvě ani památka.
Australané ho chvíli okukují, pak ho zapojí
do hry, skotačí spolu, hrají panáka, na
honěnou, zajíček v své jamce, slepou bábu
atd.
„Pojď si s námi zaskotačit!“

Ke králíkům se přidají klokani, skotačí
s králíky, z větví eukalyptů přihlížejí pestří
papoušci a koalové jim tleskají

Modrá australská obloha

Objeví se mráček, ten roste, zakryje celé
nebe, hromy a blesky, déšť: silný, vytrvalý,
australský

Pod korunou blahovičníku

Ve větvích se krčí koalové, pod větvemi
králíci. Udiveně hledí na Fialu, který se jim
mění před očima. Déšť z něj smývá bláto,
Fiala se vybarvuje
Australští králíci netušili, že je Fiala ve skutečnosti fialový. A už to tu bylo zas.

Je po dešti. Udivení Australané v kruhu
kolem Fialy nemohou věřit vlastním očím.
Jeden králík mu s důrazem vysvětluje
„To nejde, Fialo, s takovou tu s námi zůstat nemůžeš.“
Fialův nechápavý obličej
„Co máte?“
Králíci se od Fialy odvracejí, zvolna
se rozcházejí ke svým příbytkům.
Detail šedého králíka
„Chodí tudy chlap s puškou a prásk! Copak my, šedí australští králíci, nás neuvidí, ale ty, fialový Fialo, tebe je vidět už od nádraží. Do tebe i potmě trefí!“
Králíci mizí ve svých norách, kulaté dveře
se zavírají Fialovi před nosem
„Padej odtud, my tě tu nechceme!“

Australská krajina, pustá pláň, na horizontu zapadající slunce

Fiala se svěšenými rameny se loudá cik-cak
od nás – jako na Letné – a kope do kamínků
Smutno je králíku samotnému… Copak může bloumat Austrálií jen tak, bez kamarádů? Fiala to zkusil s medvídky koaly.

Koalové v korunách eukalyptů povzbuzují
Fialu, jenž za nimi skáče, ale nedaří se mu
za nimi vyskočit
„Tak si za námi vyskoč!“
Fialův bezradný obličej
Vyskoč… To se snadno řekne! – Marná snaha, do koruny eukalyptu Fiala nevyskočil a koalové za ním na zem neslezli.
Také jeho pokusy vyšplhat na strom jsou
marné. Nechá toho a pustí se do trávy. Zdá
se, že mu chutná stejně jako ve Stromovce

Vyprahlá step, slunce pálí, na obzoru mračno prachu

Fiala se vleče stepí cik-cak a kope do
kamínků. Mračno prachu se blíží, už je
poznat, že jsou to pádící klokani.
Fiala to zkusil s klokany.
„Tak poběž s námi, Fialo!“

Některým vykukuje klokáně z vaku,
jiným z ruksaku na zádech. Přeženou se
přes Fialu, změní se v mračno prachu a
zmizí.
Fiala zůstane na zemi, jako by ho přejel
parní vál. Dívá se za nimi
Kdepak, na klokany je každý králík krátký!
Fialu zasype sprška hlíny. Vrátila se
klokanice a prudce zabrzdila patami.
Z kapsy na břiše vyndá klokánka, přendá
ho do ruksaku a na jeho místo strčí Fialu.
Vyrazí za stádem

Krajina se v prudkém pohybu míhá, mění se v zběsilé čáry

Fiala se ocitá ve tmě.

Pohled na klokanici v běhu, na zádech se
jí natřásá batoh s klimbající klokánkovou
radostně rozesmátou hlavičkou.Klokanice
klopýtne a Fiala vylítne z kapsy.
Klokanice běží dál, nevšimla si toho
Ani klokaní kapsa není pro králíka žádnou jistotou.
Králík je vymrštěn do koruny stromu,
zůstane sedět ve větvích.Křečovitě se drží,
bojí se slézt dolů. Papoušek si ho shora
prohlíží a kroutí udiveně hlavou. Pak
popadne Fialu spáry za uši a zlehka se
s ním snese k zemi

Na břehu Krokodýlí řeky

Tři krokodýli číhají na břehu, ostatní jsou
ve vodě, jen oči a nozdry vyčnívají nad
hladinu, občas se rozevře tlama plná zubů,
zející hladový jícen. Papoušek posadil
Fialu na břeh rovnou před největšího
krokodýla. Vyděšený králík mu hledí
do otevřeného chřtánu
„Neostýchej se, králíčku! Králíky, ty máme nejraději.“
Pohled na zkoprnělého Fialu
„Fialové taky?“
Druhý krokodýl se lstivě usmívá
„Ano, i takové máme rádi.“
Třetí se olízne
„My krokodýlové, my sežereme všechno!“
Králík Fiala začne pomalu couvat,
zrychluje, otáčí se, dává do běhu.
Krokodýlové sklapnou zubaté tlamy
naprázdno. Při tom sklapnutí jeden kousne
druhého do ocasu, ten vyskočí bolestí, udělá
ve vzduchu kotoul a žbluňkne do vody.

Futuristická australská krajina, pak obloha s letadlem

Fiala letí krajinou jak vystřelený z děla,
dohání a předhání klokany, klokanice
s klokánkem v batohu za ním udiveně hledí.

Fiala přeskakuje eukalypty s medvídky
koaly, kteří mu mávají, profrčí strání kolem
seřazených králíků, kteří ho sledují jako
míček při tenisu.

Letí vzduchem, dopadne mezi křídla
přistávajícího letadla.

Letadlo dosedá na přistávací plochu

Letištní hala plná cestujících

Uprostřed chvátajících cestujících se
zavazadly se motá bezradný králík Fiala
s prázdnýma rukama. Dojde k přepážce,
kde prodávají letenky, je malý, vůbec ho
není přes přepážku vidět. Předními
packami se vytáhne, tak, aby si ho letuška
všimla.
Vidíme jenom fialovou hlavičku se
žlutýma ušima a růžovým nosem.

Letuška vrtí hlavou
„Kdepak, letenky zadarmo nedáváme. A máte vůbec pas? – Bez pasu a peněz, do letadla nelez!“
Fiala se pustí a kecne na podlahu mezi
chvátající cestující

Horko, dlouhá zaprášená australská ulice, jakoby bez konce

Fiala se svým specifickým způsobem loudá
australskou ulicí, oči zapíchnuté do země,
kope do kamínků, je ztělesněná bezradnost
„Jak já se teď dostanu zpátky na Letnou? Mám snad hrabat novou díru?“
Proti Fialovi kráčí dáma ve výstředním
klobouku, ve výstředních letních šatech,
s výstředně namalovaným obličejem, bosa,
s kufrem na kolečkách – teta Vlasta.

Stín tety Vlasty padne na Fialu. Fiala
zvedne hlavu a tvář se mu rozzáří
Čirou náhodou byla v Austrálii teta Vlasta z Kanady.
Široký úsměv tety Vlasty
„Kde se tu berete, člověče? – Mohla bych vás pozvat na sklenici?“

Australská zahradní restaurace, pestré slunečníky, stolečky a židličky

Fiala a teta Vlasta sedí naproti sobě u stolu
nad sklenicemi s limonádou v živé rozpravě.
Teta Vlasta dloube lžičkou v moučníku;
sedí na něm vosa a uždibuje, teta Vlasta ji
odhání rukou, vosa se znovu vrací
Při sklenici a dortu slovo dalo slovo a teta Vlasta dostala nápad:
Teta Vlasta vybalí z kufru krabici, z krabice
střevíčky. Jednou botou plácne po vose,
rozplácne zbytek moučníku na kašičku.
Vosa vzlétne ve vývrtce až do nebe a už se
nikdy nevrátí
„Poletíte na Letnou jako balík!“

Teta Vlasta uloží Fialu do krabice od bot a
boty si obuje. Převáže balík provázkem a do
víka nadělá pilníkem na nehty otvory pro
dýchání

Byt na Letné, dětský pokoj

Marie, Maximilián a Kubík sedí na sofa a
klátí nohama nad podlahou. Dívají se před
sebe, mají protáhlé obličeje, zarytě mlčí.
Z předsíně se ozve zvonek
(Zvonění zvonku u dveří)
Všichni tři vyskočí a běží ke dveřím, div se
nepřerazí

Předsíň bytu na Letné

Marie přebírá balík od listonoše, podepisuje
převzetí. Píše tiskacími písmeny MARIJE,
div si nepřekousne vyplazený jazýček.
Listonoš odchází, dveře na chodbu se za ním
zavřou. Maximilián bere Marii balík z rukou,
třese jím a poslouchá, co je uvnitř, pokouší se
rozvázat provázek. Marně. Objevuje se Kubík
s nožem, přeřízne provázek. Všichni tři trhají
nedočkavě papír, z hromady cucků se vybatolí
zmuchlaný králík Fiala. Narovnává si svěšené
uši, procvičuje ztrnulé tělo.
Kubík se po něm sápe
„Das ist moje Fiala!“
Maximilián se vrhá na Kubíka
„To je moje Fiala!“
Začnou se o něj tahat. Zmocní se ho Marie
vysadí ho na poličku mezi knížky
„To je náš krrálík Fiala a nikdo už mu uši trhat nebude!“

Kuchyně s ledničkou

Otevírají se dveře, králík Fiala se blíží
k ledničce, pomalu ji otevírá, sahá
dovnitř…
Po bouřlivém přivítání si králík Fiala odskočil do ledničky pro mrkvičkovou zmrzlinu.
V přední pacce drží kornout s rumělkově
zbarvenou zmrzlinou, labužnicky z něj
ulizuje
Vzpomněl si přitom na tetu Vlastu z Kanady. Kdyby tu byla s nimi na Letné, taky by jí dal líznout…


Detail Fialovy blažené tváře se zmrzlinou

KONEC 1. ČÁSTI

- o -