Hostina pro chudé

Chudoba cti netratí... Co je to za nesmysl, copak tahle chabá útěcha vůbec někdy platila?
Chudoba provází člověka od počátku, už starozákonní Bůh přál někomu víc než jinému. Dobrovolně se pro chudobu rozhodnou snad jenom světci.
Vždycky to byl politováníhodný stav, ale být chudý dnes, ve všeobecné honbě za bohatstvím, je zavrženíhodné; je to hanba, neodpustitelné selhání.
A přece jsou, máme je na očích, žebrají na frekventovaných místech, předvádějí úspěšným své selhání nebo se v ústraní upíjejí laciným chlastem.
Někteří si - jako v Brechtově Žebrácké opeře - z žebroty zbudovali nedůstojný, ale výnosný kšeft. Takové ale pomiňme, počestných chudáků je víc, abychom nekřivdili nevinným, abychom nezaměňovali bídu podvodem.
Chudoba existuje a je to stav bezútěšný, nevíme si s ním rady. Někteří se do nouze narodili a nedokázali z ní vybřednout, mnozí si to zavinili sami: třeba jen podcenili moment, kdy se plocha nebezpečně nakloní.
Další byli do chudoby vehnáni osudovými okolnostmi: onemocněli, propadli alkoholu, drogám, hazardní hře nebo depresím. Jednoho dne se našli na ulici bez klíče ode dveří, do nichž by mohli vejít. A nikde nikdo.
Nebojme se, úspěšní občané, v naší zemi řítící se do demokracie není nuzoty dost k tomu, aby z lidí lotry činila a vlky z lesů vyháněl hlad, že by nám chátra přišla řvát pod okna: Je čas, budeme účtovat!
Tak zlé to není, vždyť máme Armádu spásy, Charitu a Naději, tříkrálové koledníky a životní minimum; je tu přece sociální síť, do níž se padá z utržené visuté hrazdy života jak do peřinek. A popelnice plné drobtů z našich bohatých stolů.
Pak je tu ještě šance, že se na některého z bědných usměje štěstí a bude pozván na Hrad k tabuli téměř královské. Jak je asi vybírají?
Královna vyšle posly, aby přemluvili pár méně smrdících a méně roztrhaných trhanů, nejvhodnější jsou prodavači časopisu Nový prostor, ku příkladu pan Karel, muž bez příjmení.
Ti jsou pak vydrhnuti, odvšiveni a navoněni, převlečeni do čistého, učesáni a instruováni, jak se u tabule chovat. A běda, jestli něco... Nenápadní biřicové jsou připraveni, všechno vidí, všechno slyší! Mluvte, až budete tázán! Ne abyste sebral číšníkovi flašku a nalíval si sám! Nesmrkat do ruky, nekrkat!
Toho jídla na porcelánu, ubrusy a ubrousky, televizní kamery, novináři s mikrofony, číšníci a rozžaté lustry, i pan biskup se dostavil na hostinu pro chudé. Sama královna s nimi stolovala! - A pak že se nevyplatí chudoba…
Skončeno, dohodováno, poslední doušek vína… Utřít hubu a ven z Hradu! Pan Karel, slušný bezdomovec, si konečně troufl sáhnout do kapsy nových starých šatů, dnes má šťastný den, třeba tam najde bankovku, nebo aspoň minci.
Byl tam čistý zánovní kapesník. Lepší než rezavým drátem do voka, řekl si pan Karel, vysmrkal se a zamířil k Vilzoňáku. Dnes bude klukům vyprávět, jaké to bylo na Hradě. Než je policajti vyženou na mráz. - Kdepak, chudoba cti netratí!

Ivan Binar, předseda Obce spisovatelů
Příspěvek na stránkách BBC

http://www.bbcczech.com
BBC, neděle 11. ledna 2004, 13:33 SEČ