Oplátka za půjčku

Při chaotickém bloudění po obrazovce vprostřed noci jsem v podivném virtuálním světě narazil na větu černého amerického jazzmana, jehož jméno jsem hned zapomněl, věta mi však v paměti uvízla napořád:
"Ježíš Kristus se narodil a zemřel na kříži kvůli tomu, aby se líp prodávaly hadry!" - A nejen hadry, dodávám.
Už je to tu zas: girlandy světel v ulicích, vlezlá hudba v obchodech i v krámcích a hlavně v supermarketech. Najatí poskoci v červených hábitech a v čapce s falešnou kožešinou lákají k nakupování.
Vnutit nám Dědu Mráze se komunistům nepodařilo, Santa Klaus se u nás ujal moci hned, ani jsme si nestačili všimnout, jak se mu to povedlo. Čas předvánoční - jedno velké, kočičím zlatem pozlacené kýčovité tržiště. Zas budou Vánoce a s nimi radostná povinnost učinit radost svým blízkým.
Česká pojišťovna mi do schránky na dopisy vpašovala dopis mně adresovaný, jako by jim především o mne šlo, dokonce mě v tom dopise pan Petr Kopecký, náměstek pro obchod a marketing, oslovuje jménem. Nevím že bychom se kdy potkali...
Nejnápadnější je nenápadná kartička, kterou lze vyloupnout, na ni vytiskli opět mé jméno a lákavou nabídku: Až 30 000 Kč. - Ta kartička je kupon pro výběr hotovosti na pokladnách České pojišťovny.
Kupon opravňuje klienta k jednorázovému čerpání částky až 30 tisíc korun po předložení občanského průkazu a tohoto kuponu na pokladnách České pojišťovny. - Jak v té pojišťovně vědí, že já zrovna teď potřebuju peníze?
"Ještě dnes chci udělat radost sobě i svým blízkým!" Tato věta je tučně vytištěna v záhlaví dopisu pana Petra Kopeckého, i s vykřičníkem.
Místo toho, abych se zaradoval, vybavil se mi obraz pokryteckého, škodolibého úsměvu ve lstivé tváři nelítostného lichváře, jak nám ho líčí nejedno dílo světové i naší literatury.
Ne, nespletl jsem se v odesilateli, žádný lichvář, to Česká pojišťovna mi v předvánoční čas nabízí půjčku, abych mohl spáchat radost sobě i svým blízkým, žádný lichvář, to seriózní Česká pojišťovna, záruka mé jistoty, mého bezpečí.
Ani úrok není lichvářský; jak se mohu dočíst z přiloženého letáčku pod obrázkem šťastného, po mamince zrzavého chlapečka s modrým autíčkem a jeho neméně šťastných rodičů na koberci posypaném pestrými kostkami nelevného lega, půjčím-li si 20 tisíc, při vracení této částky doplatím pouhých 1 218 korun. - Kdo by takovéto šanci odolal!
Nevím, jak vy, ale já bych svým blízkým, kdybych si vypůjčil na dárky pod stromeček, radost sotva udělal. Má nejbližší by mě s takovým dárkem hnala! A sebe bych už vůbec nepotěšil, vždyť přece půjčku následuje oplátka.
A navíc: copak radost je podmíněna penězi? Copak ji nelze přinést i v děravých kapsách ošuntělého pláště? Je tu snad přímá úměra: čím víc peněz, tím víc radosti? Je vypůjčená radost skutečnou radostí?
Připouštím, že půjčka může někdy přinést řešení momentální svízelné situace. Je to však řešení výjimečné, v nejvyšší nouzi.
V tento předvánoční čas změklých srdcí mě Česká pojišťovna svádí, abych se do svízelné situace zadluženosti sám, z vlastního rozhodnutí dostal.
V tuto slavnostní chvíli přece na nějaké nepříjemnosti myslet nebudeme, teď je čas radosti a veselosti, nechme to na zítřek, vždyť splácet se bude až po Vánocích...
Ty šňůry světel a vtíravá hudba v chrámech konzumu, celá ta předvánoční pozlátková paráda tu není kvůli radosti z toho, že se nám před dvěma tisíci a pěti lety narodil spasitel, aby nás spasil. Je to tu kvůli tomu, aby naivní hejlové skákali na špek lichvářům, aby se lépe prodávaly hadry.

Ivan Binar, spisovatel
Příspěvek na stránkách BBC

http://www.bbcczech.com
středa 23. listopadu 2005, 08:18 SEČ