Kilo jablek pro krále

(někdy v 70. letech v Ostravě, před vydáním v roce 2003 přepracováno v Praze)

Původně to měl být muzikál. Luděk Nekuda přišel ve chvíli, kdy jsem nesměl otisknout ani čárku nad a, s nápadem, že bychom spolu mohli napsat hudební dramatický útvar, který by podepsal – protože on mohl – a o výtěžek bychom se rozdělili. Tenkrát jsem se živil nakládáním a skládáním stavebního materiálu u národního podniku Bytostav, závod doprava podnikového ředitelství a výdělky nebyly zrovna vysoké. Začal jsem tedy psát muzikál Kilo jablek pro krále. Jenže Luděk si to pak rozmyslel. Odložil jsem tedy muzikál a napsal prózu pro své děti a pro šuplík.
Po převratu jsem nabídl rukopis Petru Sacherovi, který obnovil Hynkovo nakladatelství a měl velké plány, v nichž literatura pro děti měla své pevné místo. A Kilo jablek bylo přijato. Mělo dokonce ilustrace, Jitka Boková se jich ujala. Jenže to u Hynků nevyšlo, plány byly příliš veliké, realita jim nepřála. Na radu Magdaleny Wagnerové jsem rukopis poskytl nakladatelství Mladá fronta. Tam ležel asi rok, tak dlouho, než přijali Alenu Pokornou a ta ho vylovila z notné hromady a našla v něm zalíbení. O ilustrace však Mladá fronta požádala Evu Sýkorovou-Pekárkovou. Kniha vyšla v roce 2003. Za zmínku stojí i pěkná grafická úprava, jejímž autorem je Štěpán Dančo.
Jan J. Dvořák Kilo jablek pro krále zdramatizoval a v dramaturgii Pavla Vašíčka a režii Tomáše Dvořáka uvedlo divadlo Alfa v Plzni, premiéra byla 2. prosince 2008.

Jablka a kralování byly dvě věci, které Karlík nesnášel. Jablka se tedy nekupovala, kralovat se však muselo, protože Karlík byl králem. Zpočátku mu to dělalo radost; když mu stařičký otec poprvé svěřil korunu a žezlo, nafoukl se mladý král Karlík pýchou, usedl na trůn a kraloval, až se hory zelenaly – od rána do setmění, divže na trůnu nenocoval Jenže mu to nadšení moc dlouho nevydrželo. Už za týden se začal vymlouvat, že ho koruna tlačí a žezlo že je tříliš těžké; měl by si prý od té dřiny odpočinout. Pověsil tedy korunu na věšák, žezlo uložil do šuplíku, popadl prut a vydal se na ryby.
K blýskavému královskému nářadí patřila ještě zlatá koule posetá drahokamy – říšské jablko. Jablka neměl Karlík rád už od malička. Kdysi mu slupka zaskočila do koláčové dírky a dva doktoři ho museli bušit do zad, aby slupku vydávil. Od té doby se jablkům u Karlíků nedařilo. Všechny jabloně v královské zahradě byly vykáceny a na jejich místo zasázeny švestky. Ačkoli není říšské jablko k jídlu a je králi pouze na okrasu, zanevřel Karlík také na ně. Aby se na ně nemusel dívat, strčil je pod skříň. Kralovat se dá i bez říšského jablka.
Zbavit se jablek není těžké, zvláště pro krále. Horší to bylo s kralováním. Aťsi baví nebo nebaví, když je někdo král, musí kralovat. – Každé ráno po snídani se král Karlík s hekáním vyštrachal na trůn a jal se vládnout: od desíti do půl dvanácté, pak se odebral – neboť králové, když potřebují někam odskočit, odeberou se tam –, pak se tedy odebral na oběd. Po královském obědě zvaném krmě si zdříml a v kralování pokračoval od půl třetí do půl čtvrté. Nebyla to nejhorší pracovní doba, soboty a neděle volné, k tomu všechny svátky, letní prázdniny a ještě pololetky, služební kočár se čtyřmi páry bílých koní a bydlení zadarmo. Být králem není k zahození, jenže komu už se tohle poštěstí! – Když měl král volno, zašel si na ryby do královského rybníka, tam braly nejvíc ze všech rybníků.
Čím byl král Karlík starší, tím míň kraloíval a o to víc chodil na ryby. Na trůn přicházel pozdě a odcházel předčasně, někdy se nedostavil vůbec. A protože to byl král a nad králem už nikdo výš v království není, sám si napsal omluvenku. Kupodivu ipřesto, že král místo kralování rybařil, v celé zemi to báječně klapalo.
Každý pořádný král má rádce. Jestliže si někdo s korunou na hlavě vyleze na trůn, neznamená to ještě, že spolkl všechnu moudrost a že je nejchytřejší v celém království. I nejvzdělanější král se musí o významných rozhodnutích s někým poradit. A k tomu slouží rádce. – Krále třeba napadne, že by řeka měla téct do kopce. Moudrý král nevydá hned příkaz, aby to zařídili; nekloní se k rádci a svůj nápad mu pošeptá do ucha. Rádce se zamyslí, prsty si prohrábne plnovous a po chvíli odpoví“
„Vaše Veličenstvo, podle přírodních zákonů do kopečka voda neteče.“
„A nemůžeme ty zákony změnit?“ zeptá se král, neboť král může všechno, může klást i hloupé otázky.
„Kdybychom, Vaše královská Milosti, ten zákon zrušili, pršelo by ze země do mraků a královský rybník i s rybami a raky by vytekl na oblohu.“
„“Tak to tedy prrr!“ lekne se král a uvědomí si, že na přírodní zákony je krátký, praští korunou a odebere se na ryby. Naštěstí najde rybník vždycky na svém místě. (...)

- o -