Tajemství hrobu číslo 381

Zjara to vypadalo beznadějně; zima nebyla příznivá pro břečťan. Zelené listy zešedly mrazem a zkroutily se zmarem - nic pěkného. Přitom se zdálo, že břečťan bude nejlepší.
Někteří pozůstalí řeší situaci vrstvou bílého štěrku, jenže i tou se časem provrtají nezdolné stvoly plevelů. Jiní své nebožtíky prostě pustí z hlavy.
Břečťan se mi jevil solidním řešením: je to pěkná rostlina, sama si roste, stačí jen dvakrát do roka přistřihnout fazónku.
V létě už to bylo lepší; pomrzlý břečťan se vzpamatoval a k jeho zeleni se přidala nezvaná bršlice - kozí noha. Bez milosti jsem ji vytrhal, ani se nevzpírala.
Mám v tom hrobě rodiče, prarodiče a praprarodiče z maminčiny strany, mezi nimi bratrance Zbyňka, ten zemřel, sotva se narodil.
Podle vžitých zvyklostí je hřbitov za kostelem. Vanovice mají kostely dva - uprostřed vsi katolický, připomíná tvrz. Ten, o němž je řeč, si postavili evangelíci po tolerančním patentu.
Když se už nemuseli skrývat, dali najevo nabyté sebevědomí a navzdory nevoli příslušného katolického biskupa postavili kostel velikánský, s dvěma věžemi.
Na hřbitově za kostelem byli pochováváni jenom evangelíci, katolíci měli svůj. Za komunistů připadla péče o místo posledního odpočinku obci, na katolickém hřbitově se přestalo pohřbívat, nebožtíky obou konfesí spolu s bezvěrci začali ukládat k poslednímu odpočinku nahoře u evangelíků.
I v časech víře nepříznivých se o hřbitov ve Vanovicích staral hrobník Franta Hrobařů. V každou dobu byl tu k potkání: kopal, hrabal, plel a sázel, žal a ořezával, zaléval... Bršlice - kozí noha měla sem přístup zakázán. Ale všeho do času… Už to má za sebou.
Odnesl jsem náruč plevele na vyhrazené místo a vydal se na obecní úřad zjistit, kolik dlužím za hrob. A tam mi člověk v krátkých kalhotách sdělil, že jsem na špatném místě, obec už se o hřbitov nestará, svěřila ho péči Pohřební služby pana Václava Holuba z Letovic.
Čiperná dáma ukrytá zčásti computerem v Pohřební službě pana Holuba mi sdělila, že za hrob číslo 381 zaplatil pan Tajovský z Pamětic, takže já jim nejsem vůbec nic dlužen.
Část informace týkající se platby je příznivá, zbytek znepokojivý.
Proč nějaký cizí pán má za mne co platit? Nepopletli čísla? Nevyměnil někdo mé nebožtíky za svoje? Dneska se hodně krade, dokonce v kostelích i na hřbitovech, zlodějové se už ani Boha nebojí… Co když mi ten hrob ukradli?
Nebojte se, hrob se nemůže ztratit, ujistila mě čiperná zaměstnankyně pohřební služby. Slíbila, až zjistí, jak se věci mají, že mi dá vědět. Nechal jsem jí tam v Letovicích adresu a telefon.
Už je to hezkých pár měsíců, dosud se neozvala. Snad ještě hledá v hlubinách svého computeru číslo 381, můj hrob.

Ivan Binar, spisovatel
Příspěvek na stránkách BBC

http://www.bbcczech.com
BBC, úterý 07. října 2003, 10:27 SEČ