Pozitivní pohled

Novák sedí v hospodě a hledí na pohyblivé obrázky velké obrazovky televizoru: války a mordy, honičky aut, krásní lidé a padouši, výstřely, kýble krve, kýble sladkosti, láska a smrt… virtuální realita.
Novák ukázněně pije páté pivo. Není to moc? Na Nováka není; ještě vypije šesté a půjde domů. Doma si pustí bednu a k hledění do obrazovky vyndá z ledničky lahváče. To je dohromady sedm piv.
Někdy má člověk dojem, že se sdělovací prostředky pídí jenom po senzacích, vyhledávají atraktivní a především negativní jevy, senzace a katastrofy, čímž napomáhají k vytváření negativního, zkresleného a tudíž neobjektivního pohledu na realitu, napomáhají šíření "blbé nálady" ve společnosti.
Novák má oprávněný důvod dát si další pivo. Na stránkách novin, v éteru a na televizní obrazovce se odehrává domělá skutečnost, zabydlená mediálními prefabrikáty, zatímco život "obyčejného člověka", občana a voliče, je jinde a je jiný.
Jako by se publicistika řídila heslem: jen to nejhorší je pro nás dosti dobré, jenom pořádný problém, katastrofa, zločin a neštěstí stojí za zmínku. - Žurnalistika se nemůže vyhýbat negativním jevům, natírání skutečnosti na růžovo jsme si užili ažaž. Ale copak je nutné, aby se vyhýbala také pozitivům?
Kvůli většímu nákladu, poslechovosti, sledovanosti brnká na strunu senzacechtivosti, která je v každém z nás a zanedbává přitom strunu pozitivního myšlení, kterou rovněž nepostrádáme. Je to potřeba?
V našem mediálním prostředí chybí pozitivní pohled; záchytný bod, jenž by ohlašoval, že to s námi není tak špatné, oáza, v níž bychom se osvěžili, najedli se a napili, odpočinuli si před další cestou vyprahlou pustinou průšvihů, zločinů, živelných pohrom a všeho zlého.
V našich sdělovacích prostředcích se toho málo říká o lidech, kteří pobývají mimo centra, o událostech a problémech v zapadlých koutech naší vlasti - tam, kde žije většina. Tyto lidi pak volení zástupci, zákonodárci, politici, jejich představitelé neslyší, vůbec nic o nich nevědí a tak jim uniká, koho že to vlastně zastupují?
Stávají se mocnými jen tak, pro nic za nic, aniž by sloužili těm, kdo jim dali důvěru. Potom se demokracie - vláda lidu - stává demokracií zdánlivou, stává se opět vládou mocných.
Ti, kteří by měli zastupovat a skládat voliči Novákovi účty, nezastupují a účty neskládají. Novákovi je to fuk; má své každodenní pivo, k tomu senzace a jednoduchou zábavu v novinách a v televizi. Vládnout Novákům je hračka.
Naše publicistika by se měla víc věnovat také historii, přírodě, krajovým zvláštnostem - právě teď, když vstupujeme do Evropské unie, abychom integračnímu procesu přispěli něčím specifickým, abychom si uchovali svoji svébytnost.
Neškodila by v médiích špetka nenápadné osvěty, která by pozvedala Nováka z hlubin konzumu a bezbřehé zábavy na mírný kopeček, odkud by se mu rozšířily obzory.
Nováku, nepij tolik, tři pivka jsou ažaž: první je na žízeň, druhé na chuť a třetí korunuje dílo. Po čtvrtém už se moc nevnímá…

Ivan Binar, předseda Obce spisovatelů
Příspěvek na stránkách BBC

http://www.bbcczech.com
BBC, pátek 19. března 2004, 08:35 SEČ