Vendelíne, kdes to vzal

Vendelíne, kdes to vzal, co to máš v ruce… Znáte tu písničku o chlapečkovi Vendelínovi?
Zpívá ji odborník na golf pan Ondřej Havelka a v rozhlase ji moc nehrají; snad proto, že je trefná a vtipná, ponechává volný prostor fantazii, ční nad průměrem; a v rádiu se zřejmě domnívají, že je pro posluchače příliš náročná.
Vendelín totiž našel v roští poblíž pískoviště cosi strašně ošklivého, popadl to a přiběhl se pochlubit. - Vendelíne, zahoď to! Je to bakané, je to e-e, je to fuj! - Jenže vzpurný a umíněný chlapeček, že ne a ne a ne! Našel to, je to jeho!
Nezkušený tatínek si neví rady. Přemlouvání nepomáhá, je třeba použít násilí. Se silným řevem, slabší vlečen silnějším, ubírají se k domovu.
Proč tihle chlapečci nepřiběhnou s holubím peříčkem, peckou z broskve nebo s hrstí sedmikrásek? Proč ručkou neomylnou sáhnou vždycky po tom nejhorším…
Doma pak rodiče spojenými silami strčí vzpurného nezdaru do vany s čímsi velice voňavým a pak ho zahrnou láskou nesmírnou a plyšovými hračkami. Také by mu mohl tatínek za odměnu pustit elektrický vláček.
Umíněný chlapeček se přestane vztekat, na tu ošklivou věc zapomene a rozzářenýma očima sleduje úžasnou mašinku s pěti vagónky. Už je to zase náš hodný, roztomilý Vendelínek.
Většina Vendelínů z tohoto nemravu - vytahovat odněkud ošklivé věci - vyroste. Výchova v rodině, škola, ale i vlastní empirické poznání je naučí rozlišovat, co je vhodné brát do ruky, co raději nechat v roští a na denní světlo vůbec nevytahovat.
Některému z Vendelínů se záhy podaří vyšplhat po společenském žebříku hodně vysoko; je šikovný, má vlivné přátele, štěstí mu přeje, dokáže využít souhry náhod, je to bystrý Vendelín, chlapec, který umí!
Už je nahoře, výš to snad ani nejde. Už nechodí na písek s tatínkem, už tam chodí, kdy si sám umane, doprovázen těmi, kterým velí.
A když najde v roští něco hodně ošklivého, klidně to vezme do ruky, nikdo mu v tom nezabrání. Nikdo, ani pan Havelka, mu neřekne: - Vendelíne, kdes to vzal, co to máš v ruce? Vendelíne, zahoď to! Je to bakané, je to e-e, je to fuj!
Ti, kterým Vendelín velí, mu to svinstvo leda pochválí. A kde zůstali tatínek s maminkou?
Kdepak, vždyť rodiče svůj úkol splnili, jejich Vendelín už je veliký a dotáhl to tak vysoko! Vždyť tam ani nedohlédnou. Kdo z vás, vy chytráci, je výš? Kdepak Vendelín, ten když si něco vezme do hlavy...
Tento příběh má docela dobrý konec. Rozumní lidé se sběhli a vysvětlili Vendelínovi, že je to bakané, že je to e-e, že je to fuj.
Vendelín si dal říct, zahodil to a šel si umýt ruce. A vida, neubylo ho. Přesto však zůstávají pochyby: nenašel on v tom roští, nesvírá ve druhé ručce ještě něco hnusnějšího?

Ivan Binar, předseda Obce spisovatelů
Příspěvek na stránkách BBC

http://www.bbcczech.com
čtvrtek 26. srpna 2004, 09:03 SEČ